Jste obdivovateli starožitného nábytku a zajímá vás, čím to je, že se tak leskne – jaké techniky jsou využívány pro jeho povrchovou úpravu? Každé slohové období se vyznačuje odlišným stylem zdobení. Nahlédněte pod pokličku 3 nábytkářským zdobícím technikám.
Povrchové úpravy starožitného nábytku
U starožitného nábytku, ať už jde o stoly, komody, skříně a skříňky, knihovny, vitríny aj. se setkáváme se dvěma základními povrchovými úpravami – voskováním a šelakovou politurou.
Voskování
Během voskování je povrch nábytku ošetřen včelím voskem, který představuje ideální ochranu proti vodě (vyznačuje se vodoodpudivými vlastnostmi) a vodním parám.
Šelaková politura
Šelaková politura je nejnáročnějším typem povrchové úpravy nábytku. Šelak (přírodní pryskyřice z výměšků samičky červce lakového) se naloží do vysokoprocentního (konkrétně 99%) lihu a následně si každý, kdo tuto techniku využívá, namíchá vlastní polituru. Ta je nanášena pomocí tamponu z přírodních látek na předem připravený podklad. Nanášení se provádí řádově v desítkách vrstev, dokud nevznikne dokonale lesklá rovná plocha.
Než je dosaženo kýženého výsledku, trvá to mnohdy i desítky hodin.
Zdobení starožitného nábytku
Jak šel čas, tak se měnily i techniky zdobení (nejen) nábytku. Podívejme se společně na 3 nejznámější z nich.
Inkrustace
Inkrustací se v nábytkářském oboru rozumí vykládání tzv. lůžek dřevěného masivu různými materiály (nejčastěji dřevem, ale v některých zemích také perletí, slonovinou atd). Jedná se o jednu z nejstarších technik zdobení.
V českých zemích se tato technika rozmohla v období baroka, kdy se k vykládání především dubového masivu používaly stromy jako jilm, javor, švestka či ořech.
Intarzie
Intarzie řadíme mezi nejrozšířenější techniky zdobení povrchu nábytku. Tato metoda spočívá v lepení dýh rozličných struktur a barevných provedení na povrch dřevěného masivu.
Velké oblibě se těší intarzie na dobových skříních a skříňkách, stolních deskách či kabinetech.
Pietra dura
Jedná se o mozaiku vytvořenou za použití tvrdých kamenů a polodrahokamů (vs. Pietra tenera, kdy se používají měkké kameny).
Tato technika zdobila hlavně desky stolů či kabinety.